Dopis Vojtěchovi Nejedlému o pracovitosti.

Šebestián Hněvkovský

Dopis Vojtěchovi Nejedlému o pracovitosti.
Mnozí páčí za blahé jen ostrovany, Co tak žijí posud ve nevinném stavu; Příroda jim sama poskytuje stravu, Za krm kokosy jsou v hojnosti jim dány; Netřeba jim šatstva, žádné práce, Nevědí nic o starosti, klamné čáce: Žijí nevědomě tak co děti, Lze jim stále, tak co ptactvu, hráti, pěti, Za šťastné to pokládá svět živobytí; Jest to ale zvířecí jen žití. Nezdá se být člověk k tomu stavu Pouze zřízen; tvorce mu dal skvělé vlohy, Vštípil rozum, jiskru božskou, v hlavu; Nosívá ji zhůru do oblohy: K vyššímu jest zde to nahé plémě. Má si podrobiti země, Snahami se k výši zdokonalit: A tak musí život ztvrdit, zkalit. Nah sem přišel, k tomu bez vší zbraně, Nevynik’ tak zhůru maně; Nýbrž prací, tou jest světa pánem; Jest tak v stavu tepat nejlítější zhoubce, Potýkati s největším i velikánem, 109 Podmanit i, co jest skryto v hloubce; Nezpomáhá tu nic, rychlost, v letu křídla, Ani skrytá ve skalinách sídla; Netrpí nic, coby bylo škodno, Přivlastní si, co mu k skytu hodno. Ba i zvířata si přived v podrobenství, Prokazovat musí jemu poslušenství: K vození tam vychoval si spřeže, Ono zvíře jej, co pána, střeže, Ano v nebezpečí životem jej brání, K tomu ještě jiné plody shání. Toto k nošení mu nastrkuje záda, Tam zas oděv jemu nosí celá stáda, Honosí se v jejich skvělém rouně; Jiná k jeho krytí poskytují houně, Tam jej mlékem zasobují skoty, Konají i pracná díla do lopoty. Vzdělanec i nad živly svou vede vládu, Hradí vody, vede je, kam třeba, k spádu, Ty mu musí konat nesčislné práce; Káže větru, ohni tak, jak vládce, Ano hromu vykazuje meze. Sám se vznáší také do povětří, Spolek těchto živlů břemena sám veze: Pudí lodě, sílu svou tak šetří. A když ostrovan jen za byt brlohy Volí, onen tvoří pohodlné stavby. Ty a jeho přeprospěšné plavby Vysost ducha jeví. Skoro oblohy Dotýkají se tam skvělé pyramidy: Podiv jeví mosty, palácové střídy, Tarasy též, pak i vážné svaté chrámy, By tak tvorce bydlil mezi námi. Zdají se to býti díla čarodějná! Hleďte dále, jak loď přestěžejná, Jako labuť, ve své kráse pluje, A jak drze hněvům živlů odporuje. 110 Nehrozí se jich ten hrdý smělec, Zanechá jim maní, kam chcichci, meci. Na kompas svůj hledě, míří jako střelec S potažením průvodící hvězdy; Nezabloudí, vykoná své sjezdy. Nahoře tam tato světla věčná Vnikla v srdce lidská čáku vyšší; O tvorci tam mluví slova řečná, Které ostrovan ten sotva slyší: Ta i jeho mravy zvýborňuje, A tak výš a výše postupuje. Ať dál onen hledí, ještě co tu vzdělanec Vyved’; poslyš, jaký souzvuk strojů! Kouzlí, opojuje, jakby nebes čekanec Vyloudil je z temných zdrojů. Též ať hledí, jaké vyved’ ze skal tvory; Zdají se ti dýchat, zdá se, že tu vzory Vnuklo jemu nebe. Ať zří také malbu; Oko nerozezná barev šalbu: Jsou to živé plody obraznosti! Dále mlčím, jaké vědomosti, Umění též získal: kterak kráčí výše. Co mu pokrm, pohodlí a číše Poskytuje! Jaké vnadné vyražení! Jak duch jeho pluje v nadešení! – Co lid přivedlo to k také vzdělanosti? Pouze pracovitost, snaha oučinnosti. Ní jen roste těla, ducha síla, Ní se vyvinují zvýbornilá díla. Při tom rozmohlo se lidské plémě, Obživit jej nepostačí země; Národ vzdělaný si dopomůže lehce Vzděláváním země, vydržením hovad, Naučil se je pak k blahotě své chovat; Kdežto divoch, an pracovat nechce, Lidským masem sititi se musí, Při svobodě mrazu, bídy dosti zkusí, 111 A pak bývá druhých pronárodů plenem, Posléz zacházívá celým kmenem. Jináče to; pracující plémě lidské Tvoří sobě sady hesperidské, K všemu snadnost podává mu zkušenost, A tak získala se jeho vznešenost.
Básně v knize Nové básně drobné:
  1. Básník a básnictví.
  2. Čáka vlasti.
  3. Básnictví.
  4. Přírody romantika.
  5. Láska.
  6. Soumrak v oudolí u Žebráku.
  7. Točník.
  8. K památce Antonína Puchmýra.
  9. Při mohyle Jana Nejedlého.
  10. U rovu své milenky.
  11. Loučení labutí.
  12. Pravá cena.
  13. Otčina.
  14. Drahá obraznosti.
  15. Na náš věk.
  16. Věk nebásnický.
  17. Hudba.
  18. Hvězdářství.
  19. Na N. N.
  20. Na Prahu.
  21. Bubeneč.
  22. Žití.
  23. Básník v ohradě.
  24. Rozmlouvání.
  25. Motýl.
  26. Komu zpívám.
  27. Zpěv.
  28. Pěnice.
  29. Zlomek rozmlouvání.
  30. Vyjasnělost.
  31. Dvé milenek.
  32. Vroucí umělec.
  33. Lel a básník.
  34. Na Želku.
  35. Spor citů.
  36. Osud protivný.
  37. Loučení.
  38. Zpěvkyně.
  39. Na Květku.
  40. Příčina zpěvu o lásce.
  41. Oslepený slavík.
  42. Bouře lásky.
  43. Osvícená přítelkyně.
  44. Na nespokojeného vzdělance.
  45. Svévolné děvče.
  46. Láska platonická.
  47. Déšť.
  48. Na Těchnu.
  49. Volení ženicha.
  50. Chladná láska.
  51. Láska manželská.
  52. Prozřetelná milovnice.
  53. Rozvážlivá dívka.
  54. Vědectví a náboženství.
  55. Lel nevítězný.
  56. Ženstvo.
  57. Pověst ženská.
  58. Volnost a láska.
  59. Hojnost nevěst.
  60. Odhodlaný milovník.
  61. Rada ženichovi.
  62. Básnictví mlčení.
  63. Věštění.
  64. Čekání na ženicha.
  65. Dívka nemocná.
  66. Průvodnice.
  67. Krása ohromná.
  68. Žaloba.
  69. Nehezká.
  70. Pošetilé plání.
  71. Básníci.
  72. Matka a dcera.
  73. Udobření.
  74. Bezženec.
  75. Pozvání přítele.
  76. Věčná láska.
  77. Posvícení.
  78. Zvědavost.
  79. Městský život.
  80. Piják.
  81. Básník a Mílek.
  82. Dopis Vojtěchovi Nejedlému o pracovitosti.
  83. Dska zaslíbení Muzám,
  84. Oda Horácova, knihy III., devátá
  85. Šemík.
  86. Volení měšťanosty.
  87. Poutnice.
  88. Nucené manželstvo.
  89. Matka udobřená.
  90. Jízda ženicha na námluvy – jak botu ztratil.
  91. Podvyšehradská hlubina.
  92. Don Juan.