Odhodlaný milovník.
Tenkrát matko vyplním tvé rady,
Květavy se snažně vystříhám;
Kouzlily mě sice její vnady,
Nejsličnější jest z děv, co jich znám.
Mníl jsem, že být nelze bez ní blahým,
Nebem že jest, žít s tím plodem drahým.
82
Sešel jsem se s Dobroslavou maní,
Nepatrný zdál se její vzhled,
Brzo shledal jsem, jak vnada raní,
Krásné duše jiný jeví svět.
Podjala mě uctou zachovalost,
Nehrozí tu žádná příští žalost.
Víckrát jsem ji přepad v domácnosti,
Jevila vždy plnou oučinnost,
Její duch ploul v tiché spokojnosti,
Kouzlila mě vábná nevinnost.
Jednou nesla do zahrady otce,
Stareček chtěl hledět na ovoce.
Matka onné ještě leckdys hejří,
Žila romanticky do větru,
Dceruška se dle ní málo pejří,
Opustím ji, ač i po ní vru:
Dcerky po matkách se rády daří,
Obě čas svůj rády v spolkách maří.
Nademnou ať moc má tato krása,
Ať jest kouzedlný její vab:
Rozum káže, že to jest jen řása,
Vyhnu se jí, nebudu víc slab,
Na vždycky se od ní pevně trhnu,
V ochranu se ctnostné dívky vrhnu.
83