Čekání na ženicha.
Vyšla již již zorní záře,
V okno hledí papršky,
Mílek chvátá přes vršky,
Jaká radost jeho tváře
Spatřit, jsoutě plné vnady,
Hupky musím do ohrady.
Má nest vůli k zasnoubení,
Mnoho překážek již zmoh,
Životem jest mi ten hoch;
On mě nad jiné víc cení.
Zajisté mě neopustí!
Co to tamto v křoví šustí?
Vítr jest to. – Něco šumí? –
Jest to křišťálový tok!
Zdál se to být jeho krok;
On mě překvapovat umí.
Nový hlahol něco šeptá!
Tesknost se ni na to neptá.
Což-li vůli nepřinese?
Jinou-li si vyhledá?
Ach, mně srdce usedá;
Žít bych chtěla v trudu v lese,
Jemu věrná do úmrtí;
Myšlénka ta mysl drtí.
86
Přichází již! – něco nese!
Pozdvihuje vzhůru list!
Snad již osud náš jest jist.
Vůle-li to, zajdu v plese.
Pospěš sem jen do náručí,
Oči tvé mně radost ručí.