Slunko zalilo krvavým závojem hory,

Josef Holý

Slunko zalilo krvavým závojem hory, Slunko zalilo krvavým závojem hory,
dav stál tu u sochy a modlil se. Druh nezřel druha, boháč chuďasa a větřík svorně vlasy pohrával; hle! hlava sochy teď se zachvěla! Já ruku našel teplou vedle mne, z ní oheň ssál, a chorál mocně pěl a dozněl, ručku vymkla z mé, já viděl nachem růže s líčka plát – Ni slůvko nevyplulo se rtů nám. Teď šumot byl a davu vlnění; já ještě hled jsem zachyt’ poslední, tak tklivý, bolestný a zmizela, jak kvítko, vichr když je uchvátí. A umíráčkem znělo klekání. 46

Kniha Padavky (1897)
Autor Josef Holý