SVĚTÝLKA.

Josef Holý

Na tuchomské mýti světýlka tam svítí. Svítí jako ze zlata, to malá nekřtěňata nosí hořící chvošťata. Šla tudy žena z práce domů, rouhala se pánu bohu, že málo vydělala. Její děcko před ní pláče a bludné světýlko skáče: „Mámo, cos to udělala, mě’s nekřtěné utopila. Pojď a pokolíbej, pokoj, ať já mám po smrti pokoj!“ Máma šla a pokojila, nikdy se už nevrátila.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hanička, jeníček, hubička, růžička, hanna, panenka, srdéčko, srdíčko, děvčátko, janíček

156. báseň z celkových 475

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZLATO V HOŘE. (Jan Evangelista Nečas)
  2. DÁ-LI PÁN BŮH! (Karel Dostál-Lutinov)
  3. Holoubkové. (Simeon Karel Macháček)
  4. CITLIVÁ VEČERNÍ (Karel Havlíček Borovský)
  5. Poutník a skřivánek. (Václav Svatopluk Štulc)
  6. Dozpěv (Jan Neruda)
  7. ČTVEROLÍSTEK. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Potrestaný krádce. (Josef Uhlíř)
  9. V dušičkové noci. (Růžena Jesenská)
  10. U MORAVY (Josef Holý)