Dávno dravý naší řeky tok

Josef Holý

Dávno dravý naší řeky tok Dávno dravý naší řeky tok
 odnes kytku mou, mou naděj planou; snad jí někde v skalný mrštil bok, snad se po písčinách u dna vleče ztrhaná, a květy pouhý cár; po hrázi já pusté bloudím stár, myšlénky mé, květy, Osud seče. Květy? Cha, je trní jen to samé, žití hnus, to otrávený manou ráj, jímž Smrt již v plenkách kolébáme. 19

Kniha Památník a Skokády (1897)
Autor Josef Holý