Když usnul kdysi Bůh po dlouhý věk,

Josef Holý

Když usnul kdysi Bůh po dlouhý věk, Když usnul kdysi Bůh po dlouhý věk,
 sen ho krutý mořil, v tísni drsný vydral se mu skřek; on dech a člověka stvořil. To byla zlého příčina a smrti počátek. My snem jsme jen planým, náhody děti, tmy, světla paprsk, s tělem zlým i duší, v nás Tubalkain ranou za ranou buší, a žijeme od šesti k pěti. My malými v velkém, a k štěstí stačí chvilka jediná; i já jsem duší bídnou v těle mělkém. Amnon chtěl Támar svou, já Tebe, svůj vděk. To byla zlého příčina a smrti počátek.

Kniha Památník a Skokády (1897)
Autor Josef Holý