Když usnul kdysi Bůh po dlouhý věk,

Josef Holý

Když usnul kdysi Bůh po dlouhý věk, sen ho krutý mořil, v tísni drsný vydral se mu skřek; on dech a člověka stvořil. To byla zlého příčina a smrti počátek. My snem jsme jen planým, náhody děti, tmy, světla paprsk, s tělem zlým i duší, v nás Tubalkain ranou za ranou buší, a žijeme od šesti k pěti. My malými v velkém, a k štěstí stačí chvilka jediná; i já jsem duší bídnou v těle mělkém. Amnon chtěl Támar svou, já Tebe, svůj vděk. To byla zlého příčina a smrti počátek.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

364. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XVIII. Dějiny lidstva. (Josef Svatopluk Machar)
  2. Legenda. (Augustin Eugen Mužík)
  3. XVIII. Když juž hrdý rozum víře (Jaroslav Vrchlický)
  4. *** Bůh pomsty sedí nad mračny, (František Gellner)
  5. MŮJ BOŽE, JAKÝ SMUTEK MÁM! (Zikmund Winter)
  6. První člověk. (Jaroslav Vrchlický)
  7. O v skrytých dílnách příroda (Jiljí Vratislav Jahn)
  8. Já viděl... (Augustin Eugen Mužík)
  9. None (Josef Holý)
  10. XLVII. Smrt kmotra kde koho prý natáhne, (František Leubner)