Noc halenu černou hodila mi

Josef Holý

Noc halenu černou hodila mi v ubohou duši zbědovanou: Věčnost lebkou kývá a z tlamy bílé zuby drsnou zvoní hranou, tak nějak světa pláč zní pekla před branami. Těch zubů řada velikánů, hor, jimiž svět se hlemýžděm plouží, jimiž pták rozumu šílený krouží i nadšených citů sbor. A není to pohádky sen, ni lži svist, ni pera blud: hrozná ta paní mi dala list, o jehož pravdě, světe, víš: „Modli se, jsi-li chud; bohat nemusíš!“

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

372. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zimní noc. (Adolf Heyduk)
  2. LI. Mé prkno umrlčí neklaď si do cesty, (František Leubner)
  3. IV. Kdys u zdi hřbitovní (Jaroslav Vrchlický)
  4. Můj soudruh. (Eliška Krásnohorská)
  5. Život. (Adolf Heyduk)
  6. TĚŽKÁ NOC. (Jan Opolský)
  7. Ustřížený vlas. (Augustin Eugen Mužík)
  8. 123. Před dvanactou. (Jan Petr Jordan)
  9. Rada sobě. (Boleslav L. Černý)
  10. BALLADA O DIVNÉM HLASE. (Eliška Krásnohorská)