BALLADA O DIVNÉM HLASE.

Eliška Krásnohorská

Ční rozbořený hrad(J3m) v dol dávno již tak shlíží(J3f) van plísně stín a chlad(J3m) se jeho zdivem plíží(J3f) a v tichých nocí taj(J3m) když bezvětří je v šíru(J3f) co zní to dolů v kraj(J3m) To není hýkot výrů(J3f) toť divný kvil a sten(J3m) jak nářek Meluzíny(J3f) mdlý jako pouhý sen(J3m) jak plakaly by stíny(J3f) a dusný hluboký(J3m) jak šel by z ledví skály(J3f) pak slyš ha hou(J2m) skřek letí divoký(J3m) zas mrtvým tichem k dáli(J3f) Tu tajnost neblahou(J3m) kdo zbádá s odvahou(J3m) Vždyť lovci praví přec(J3m) že není vlků v zemi(J3f) a menší škodlivec(J3m) že slídí zchytra němý(J3f) To není zvěře ryk(J3m) spíš je to lidské lkání(J3f) a zmužilost ni zvyk(J3m) se hrůze neubrání(J3f) Stráž městská důstojná(J3m) jíž věřit může každý(J3f) přec jistí pokojná(J3m) že nebylo tam vraždy(J3f) že nešlo nikomu(J3m) tam o hrdlo ni míšek(J3f) však slyš ha hou(J2m) Či kraji pohromu(J3m) snad věstí hlasy s výšek(J3f) Kdo tajnost neblahou(J3m) tam zbádá s odvahou(J3m) Pan farář z moudrých úst(J3m) přec dává poučení(J3f) že hrad je lidopust(J3m) a strašidel že není(J3f) to příroda že má(J3m) své noční zvuky různé(J3f) jen bázeň zděšená(J3m) že slyší hlasy hrůzné(J3f) Též učitel ctný muž(J3m) všem pověrám se rouhá(J3f) Co smysly chápou nuž(J3m) to hmota vždy je pouhá(J3f) Tam není zjevení(J3m) ni živočich tam zhola(J3f) Tož slyš ha hou(J2m) Snad někdy kamení(J3m) též samo hlasem volá(J3f) kdos tajnost neblahou(J3m) ať zbádá s odvahou(J3m) A lékař obvodní(J3m) dí že to nejsou divy(J3f) ni zvuky přírodní(J3m) však podrážděné čivy(J3f) že v noci v chodců sluch(J3m) strach loudí přelud asi(J3f) Však zbledl jako duch(J3m) sám uslyšev ty hlasy(J3f) Kdys letmo cyklistce(J3m) se zdá že jsou to žáby(J3f) že duše z očistce(J3m) mní bohabojné báby(J3f) švec hluchý nevěrec(J3m) dí že to není pranic(J3f) Však slyš ha hou(J2m) On neslyší a přec(J3m) by na hrad nešel za nic(J3f) Tu tajnost neblahou(J3m) jak zbádat s odvahou(J3m) Až starosta a sbor(J3m) kdož hlavami jsou v obci(J3f) i v radě měli spor(J3m) co straší na tom kopci(J3f) že vyšetří tu věc(J3m) pak srdnatě se shodli(J3f) a kdo je bázlivec(J3m) ten ať se doma modlí(J3f) Tmou v půlnoc příšernou(J3m) jež černala se kolem(J3f) šel hlídač s lucernou(J3m) a písař s protokolem(J3f) pak hrobník s motykou(J3m) a mydlář s librou svíček(J3f) Jen slyš ha hou(J2m) Šli skalní oklikou(J3m) půjď volal na ně sýček(J3f) půjď tajnost neblahou(J3m) sem zbádat s odvahou(J3m) Pan farář s kropenkou(J3m) a starosta šel s holí(J3f) dráb starý s pálenkou(J3m) jak zbraň svou každý volí(J3f) a v zadu houfu švec(J3m) se šklebil nevěrecky(J3f) měl v kapse růženec(J3m) tak pro případy všecky(J3f) I došel statný tlum(J3m) již k černé bráně hradu(J3f) Hned ustal řečí šum(J3m) i ztichl šuškot vzadu(J3f) a němých málo chvil(J3m) se táhlo do věčnosti(J3f) V tom slyš ha hou(J2m) Teď zalkal slabý kvil(J3m) až mráz všem projel kosti(J3f) Huj Tajnost neblahou(J3m) teď zbádat s odvahou(J3m) Sten bolný zde či tam(J3m) Kde zněl Zda blíž či dále(J3f) Ó zas Či byl to klam(J3m) že hlas je zavřen v skále(J3f) Zkad z hloubi blíže vál(J3m) Čí muky v něm se chvěly(J3f) Houf užaslý tu stál(J3m) jak hrůzou zkamenělý(J3f) Hlas volá o pomoc(J3m) v tom sudí pravil mužně(J3f) a v temnou brány noc(J3m) se pustil dobrodružně(J3f) Šli za ním v pustý dvůr(J3m) tam stáli v nitře ssutin(J3f) Z tmy slyš ha hou(J2m) Srp luny vyšel z chmur(J3m) plál na kraj černých dutin(J3f) zde tajnost neblahou(J3m) lze zbádat s odvahou(J3m) Již mnozí rozžehli(J3m) svých smolnic žáry rudé(J3f) by lépe postřehli(J3m) co nyní z toho bude(J3f) I pátrali v těch zdech(J3m) v té zpoustě zádumčivé(J3f) Slyš zase sten a vzdech(J3m) však nikde stopy živé(J3f) Tam z věže z věže jen(J3m) z dna hladomorny ssuté(J3f) se jasně ozval sten(J3m) Tam vniklo světlo žluté(J3f) až ke dnu v prázdný stín(J3m) Však sten se ozval znova(J3f) jen slyš ha hou(J2m) Tam skrýval země klín(J3m) pláč udušená slova(J3f) Jich tajnost neblahou(J3m) kdo zbádá s odvahou(J3m) Všem dech se svíral teď(J3m) všem bylo nejináče(J3f) než že to slizká zeď(J3m) tak žaluje a pláče(J3f) a každý rozechvěn(J3m) teď ucho na zeď klade(J3f) Je slyšet z nitra sten(J3m) jak z hrudi ženy mladé(J3f) Jsem žena zazděná(J3m) tam kvílí hlas ten chvělý(J3f) mne zeď ta kamenná(J3m) od všeho světa dělí(J3f) v noc věčnou vrhli mne(J3m) kdo slyšíš přej mi spásy(J3f) Ó slyš ha hou(J2m) Ó dej mi světlo dne(J3m) Ach svět je plný krásy(J3f) Znič sudbu neblahou(J3m) a spas mě s odvahou(J3m) Ty šťastný svobodný(J3m) ty silný proč jen tobě(J3f) lán zraje úrodný(J3m) proč mne zde necháš v hrobě(J3f) Jen tobě vesny květ(J3m) a hvězdy noci svítí(J3f) já úpím v hluchý svět(J3m) Proč zazděna mám stlíti(J3f) Vlož na mne trud a tíž(J3m) chci ráda sít a vláčet(J3f) chci nosit krutý kříž(J3m) svým potem cestu máčet(J3f) a při tom blažena(J3m) chci zpívat žehnat vděčně(J3f) Mne slyš ha hou(J2m) Mluv proč jsem zazděna(J3m) a zůstanu tak věčně(J3f) Tu tajnost neblahou(J3m) mi zbádej s odvahou(J3m) Let na sta tomu již(J3m) co zazdili mě kdysi(J3f) však dlouhých věků tíž(J3m) co mrak v mou pamět visí(J3f) Ach smysly ztrýzněné(J3m) se probudily znova(J3f) Zda slyšíš vzdechy mé(J3m) a slyšíš moje slova(J3f) Hlas v pláč se odmlčel(J3m) snad čekal odpovědi(J3f) Druh na druha tu zřel(J3m) a všichni na smrt bledi(J3f) tu stáli bez rady(J3m) a s vyděšeným lícem(J3f) Jen slyš ha hou(J2m) Ó jaké záhady(J3m) se tají pod měsícem(J3f) Tu tajnost neblahou(J3m) jak zbádat s odvahou(J3m) Tu dí pan učitel(J3m) Báj středověk měl divý(J3f) že stavbě pevný tmel(J3m) dá zazděný v ní živý(J3f) Mně není k podivu(J3m) že zazdili zde ženu(J3f) že však je na živu(J3m) a ještě schopna stenů(J3f) I krčil rameny(J3m) Pak usnesli se svorně(J3f) dát vházet kameny(J3m) v ty sklepy v hladomorně(J3f) a zasypat ten hlas(J3m) jenž svatý pokoj ruší(J3f) jen slyš ha hou(J2m) Pak ozve li se zas(J3m) nu pak si zacpat uši(J3f) a tajnost neblahou(J3m) tak spravit s odvahou(J3m)

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

443. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LI. Mé prkno umrlčí neklaď si do cesty, (František Leubner)
  2. Červánky dávno zmizely, (Gustav Dörfl)
  3. Na hrubou lavici kles’ a vzdych’; (Josef Holý)
  4. Zimní noc. (Adolf Heyduk)
  5. 123. Před dvanactou. (Jan Petr Jordan)
  6. PAMÁTCE BEDŘICHA SMETANY. (Ferdinand Tomek)
  7. Osamělý koutek. (Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský)
  8. Soucit. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Z DENNÍKU BÁSNÍKOVA. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Vyplněné přání. (Adolf Heyduk)