Na hrubou lavici kles’ a vzdych’;

Josef Holý

Na hrubou lavici kles’ a vzdych’; ba zaprodal tužby, sny mládí, léta paží k činu vzpřímených za Klid (v něm hyény vyjí a syčí hadi) šedivý mnich. Nitrem mu vodopád dosud hučí a hmota skály kol tichá v něm kácí se, tříští, mluví, vzdychá, krev země mu srdcem burácí, skučí. Litera němá, ah život zřít v plamenech, život šumný, veliký, kypivý, řeky spád po kluzkých horských kamenech. Na hrubou lavici v trpkém snu odříkání uložil hlavu mnich šedivý. Pavouk se zvolna po nitce spouštěl na ni.

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

282. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LI. Mé prkno umrlčí neklaď si do cesty, (František Leubner)
  2. Nad popelem chotě (Jiljí Vratislav Jahn)
  3. III. Nač hlučíte již stále: sláva! sláva! (Václav Šolc)
  4. OBROVSKÉ VLNY. (Jan Evangelista Nečas)
  5. BALLADA O DIVNÉM HLASE. (Eliška Krásnohorská)
  6. XVIII.   Měsíc mrtev. Při něm ve prodlení (Jan Neruda)
  7. Osamělý koutek. (Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský)
  8. Píseň. (Antonín Klášterský)
  9. Matka. (Josef Svatopluk Machar)
  10. Osika. (Augustin Eugen Mužík)