Bojím se oko pozvednouti, abych úsměch křivý

Josef Holý

Bojím se oko pozvednouti, abych úsměch křivý Bojím se oko pozvednouti, abych úsměch křivý
 na rtech kolemjdoucích nezočil, v naivní přírodu-li zajdu chtivý, abych posílení pil, bodá lad mě její a ruch živý. Umřít, zmizet, hlas mi v nitru šepce, slabost, rozum dí a zráží mě, bodlákem jsem v jarním ozimě, pessimismus kolotá mi v lebce. Prospět někomu? já, bídný, malý? Shnilý trs, jejž žebrák za svou hůl nevzal by, já k zajítí jsem zralý. Zlomit ohavu v ráz! sekyru sem, ať praskne kůl! Půjdu, už je čas! 126

Kniha Památník a Skokády (1897)
Autor Josef Holý