Bojím se oko pozvednouti, abych úsměch křivý

Josef Holý

Bojím se oko pozvednouti, abych úsměch křivý na rtech kolemjdoucích nezočil, v naivní přírodu-li zajdu chtivý, abych posílení pil, bodá lad mě její a ruch živý. Umřít, zmizet, hlas mi v nitru šepce, slabost, rozum dí a zráží mě, bodlákem jsem v jarním ozimě, pessimismus kolotá mi v lebce. Prospět někomu? já, bídný, malý? Shnilý trs, jejž žebrák za svou hůl nevzal by, já k zajítí jsem zralý. Zlomit ohavu v ráz! sekyru sem, ať praskne kůl! Půjdu, už je čas!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

232. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Marcia Funebre. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Z DENNÍKU ASKETY (Jaroslav Vrchlický)
  3. MINULOST KRÁSNOU... (Louis Křikava)
  4. SONET. (Antonín Klášterský)
  5. ZRCADLO (Jan Opolský)
  6. Na podobizně. (Xaver Dvořák)
  7. XXII V dny přišed smutné, oddal jsem se smíchu. (Viktor Dyk)
  8. O zašlých melodiích. (Adolf Heyduk)
  9. Z LISTU – (Fred Grygar)
  10. Touha po domovu. (Antonín Sova)