TOUHA

Josef Holý

Znám květ zářivý, jenž v mračnech jenom bují, mžikem rozsvítí a zanikne jak blesk, v dálku oblačnou tam za ním poputuji vytesknit svůj stesk. Je vše marno, vím, však duše silně žádá, nedočkavě již se chystá k rozletu: blesk mne zapálí a v odevzdání ráda zemru, odkvetu. Květy bílé dva, ten prvý v tvůrčím snění, s ohněm zavřeným ten druhý nad světem věčně prahneme a dálkou odloučení planě odkvetem.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

626. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Májová. (Růžena Jesenská)
  2. II. Somnambula. (Jiří Karásek)
  3. O POLEDNÁCH. (Josef Lukavský)
  4. XXIX. Renaissance. (Xaver Dvořák)
  5. SYN TOUHY. (Josef Lukavský)
  6. Toť plamen! v něm má bytost dohořívá; (Xaver Dvořák)
  7. Růže. (Xaver Dvořák)
  8. ČERVENCOVÉ ODPOLEDNE. (Josef Lukavský)
  9. PONOCOVÁNÍ. (František Taufer)
  10. VTEŘINY (Otokar Březina)