BALADA HLADOVÁ
Ležela matička, v příkopě ležela,
děťátka drobná si chleba ptát běžela.
„Maminečka naše upadla tam bledá,
poníženě prosím o skyvečku chleba.“
„Holoto žebrácká, nemáme sami,
jděte se napást za občinami.“
„Darujte aspoň bramborek malý.“
„Co pak by vepři a slepice žrali!“
Loukou se rozběhly, šťovíku hody,
mamince donesly z potoka vody.
*
Rovnost, volnost, bratrství
a spravedlnost všady.
16
Miluj svého bližního
a nech ho zemřít hlady.
*
U sebe sám počni, bratře můj,
máš-li se zbudit k jitru;
abys byl volným na venek,
třeba být volným v svém nitru.
Svobodným budeš teprve,
lidskost až vstřebe se do krve,
v radostné věčného míru tuše
sobectví roztaje mírem tvé duše.
17