NA BŘEHU.
(1864.)
Hrálo si děvče na břehu,
mělo děťátko na střehu.
Co si to, dítě, zahledlo,
že tvoje líčko pobledlo?
Běželo domů k matince:
„Dejte mi zvonit k hodince,
aneb přiveďte doktora,
než moje srdce ukorá.“
Když měsíček šel přes hory,
odmykal někdo závory –
„Nic nelekej se, má milá,
matinka mne sem posílá.“
A když pobledly hvězdičky:
„Jednejte, matko, družičky,
10
koho chci míti za muže,
ten jediný mi pomůže.“
Neminul ještě rok a den
a minul jim jak pěkný sen –
hrá-li si která na břehu,
ať jedná, jak v tom příběhu.