II. V půvabu nočním stojí hrad,

Vítězslav Hálek

II.
V půvabu nočním stojí hrad,
V půvabu nočním stojí hrad,
jak ve stříbrné mlze, po něm se lesknou krůpěje – to dávných věků slze.
Tam bydlil jednou jeden král, měl korunu jak zlato, a na ní jeden diamant – tři země stály za to. 119 Tu přišly voje z daleka a král měl již na mále, cizinec stal se vítězem a v zajetí ved’ krále. Ten, aby všechno neztratil, vrh’ korunu tu s hlavy: „Však zrodí se, kdo najde ji, a to bude ten pravý!“ Co voda s ní se zavřela, památka její svatá; vy otcové, vy synové: toť svoboda je zlatá! Po skále bloudí králův duch, co noc tam v smutku tráví, mnohý se tam již odvážil – kdy přijde ach! ten pravý?