II. Divoucí div to – bože můj,

Vítězslav Hálek

II.
Divoucí div to – bože můj,
Divoucí div to – bože můj,
co v lásce k nám se kloní! Celý svět v ní by roztál se a vše jen žije pro ni.
Obláček tam se po nebi co lásky posel honí, a pták, co dřímá na větvi – ten sní a sní jen o ní. A člověk tady na zemi, než smrt mu hlavu skloní, on pláče, plesá, touží, lká, on žije a umírá pro ni! Ba andělé tam na nebi, když zpěv jim z harf se roní – o čem by mohli zpívat jen, nesmíce zpívat o ní! 122