XIV. Potůček s snivou olšinou,

Vítězslav Hálek

XIV.
Potůček s snivou olšinou,
Potůček s snivou olšinou,
to jak ten klouček s dívčinou: on sladce šeptne sladký děj a ona kývne líbezněj.
A on co najde po cestě, co své to prostře nevěstě, ji v květ a perle usadí a v snubnou zeleň kapradí. A ona s myslí dětinnou za jeho stře se hladinou, a všecky sny a myšlenky s ním tká na písně praménky. Však není láska štěstí jen, jeť někdy jak přetěžký sen, jak vrby svislé zvětvení, jež v zlé tam stojí znamení. 144 A jak se lásky mladý děj pod olší tká nejlíbezněj: tak bol mi, dívko, nad tebou, jež úkoj hledáš pod vrbou.