XV. Matička příroda mi spala,

Vítězslav Hálek

XV.
Matička příroda mi spala, Matička příroda mi spala,
já u ní bděl a moc se trudil; „Matičko, vstávej, už je jaro, pojď mezi nás“ – a já ji zbudil. Matička promnula si oči a s ní prohlédli v mladém háji, pak vstala, rozhlédla se v úsměv, a na zemi hned jako v ráji. A vše se hnulo, pospíchalo, tu bylo řeči, doptávání, vše bylo čisté tak a hladké, jak na slavnost a k uvítání. Matička chodí, opravuje, tu chce mít květ, tu stráň si zdobí, tu volá ptáky v list a křoví, tu do potůčku písně drobí. Pak seje modro hor i nebes, pak šumnou zeleň do všech dolů, 145 pak béře ruku mou a praví: „Pojď, hochu, užijme to spolu.“

Kniha V přírodě (in Sebrané spisy Vítězslava Hálka, svazek 9) (1912)
Autor Vítězslav Hálek