XXVII. Pozeptaly se písně mé,

Vítězslav Hálek

XXVII.
Pozeptaly se písně mé, Pozeptaly se písně mé,
kde vlastí jsou a rodem, a já ploul s nimi po slzách až k duši křištálovým vchodem. A bylo tam jak v zahradě, vše pučelo a květlo, radost i žal co poupata, a z myšlenek teplounké světIo. A nebe láska klenula a žal byl hájem tmavým, s oblohy rosa kanula a háj byl smutkem usmívavým. A bylo slyšet šum a dech, jak hledá struny zlaté, poupátka k tanci vstávala a každé bylo boubelaté. Křidélka jako motýlek, jak andělíček líce – poznaly písně domov svůj a sester měly na tisíce. 155

Kniha V přírodě (in Sebrané spisy Vítězslava Hálka, svazek 9) (1912)
Autor Vítězslav Hálek