XXVII. Pozeptaly se písně mé,

Vítězslav Hálek

Pozeptaly se písně mé, kde vlastí jsou a rodem, a já ploul s nimi po slzách až k duši křištálovým vchodem. A bylo tam jak v zahradě, vše pučelo a květlo, radost i žal co poupata, a z myšlenek teplounké světlo. A nebe láska klenula a žal byl hájem tmavým, s oblohy rosa kanula a háj byl smutkem usmívavým. A bylo slyšet šum a dech, jak hledá struny zlaté, poupátka k tanci vstávala a každé bylo boubelaté. Křidélka jako motýlek, jak andělíček líce – poznaly písně domov svůj a sester měly na tisíce.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viola, tón, symfonie, cello, hudba, housle, struna, doprovod, šepot, ave

37. báseň z celkových 212

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Viola d’amour. (Růžena Jesenská)
  2. PROPAST. (Josef Holý)
  3. NEZAPOMENUTELNÝ SEN. (Zikmund Winter)
  4. Pohádka o rusalce. (Rudolf Pokorný)
  5. NA VIOLE D’AMOUR. (Bohdan Kaminský)
  6. Duše v zpěvu. (Jaroslav Vrchlický)
  7. PRAŽSKÉ NOCI! (Jaroslav Vrchlický)
  8. Stromy jsou v květu (Antonín Sova)
  9. Jak krásně u nás bývalo. (Adolf Brabec)
  10. DÍTĚ. (František Taufer)