XXXVI. V mé říši slunce nezachází

Vítězslav Hálek

XXXVI.
V mé říši slunce nezachází
V mé říši slunce nezachází
a nezajde leč koncem světů, jáť zakládal ji s věčnou krásou, tož s přírodou, když byla v květu.
A my ji zakládali takto: za oblohu se volnost kleni, na zemi teplem dýchej láska a smutek dojdi vysušení. A my jí zakládali dále: co poupětem, nech v kvítko roste, květ ducha nejkrašším buď květem a nejbídnějším bejlí sprosté. A my ji založili takto: co v srdci jara, tím se hřejte, 162 co ve vás lidského, tím buďte, pak přijďte k nám a obývejte.