XXXVI. V mé říši slunce nezachází

Vítězslav Hálek

V mé říši slunce nezachází a nezajde leč koncem světů, jáť zakládal ji s věčnou krásou, tož s přírodou, když byla v květu. A my ji zakládali takto: za oblohu se volnost kleni, na zemi teplem dýchej láska a smutek dojdi vysušení. A my jí zakládali dále: co poupětem, nech v kvítko roste, květ ducha nejkrašším buď květem a nejbídnějším bejlí sprosté. A my ji založili takto: co v srdci jara, tím se hřejte, co ve vás lidského, tím buďte, pak přijďte k nám a obývejte.

Patří do shluku

pozůstávat, ženstvo, vnadit, faust, podniknutí, skvělost, vězet, jevit, sličnost, faustus

187. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Osud protivný. (Šebestián Hněvkovský)
  2. Trojí stesk. (František Ladislav Čelakovský)
  3. Motýl. (Šebestián Hněvkovský)
  4. Odhodlaný milovník. (Šebestián Hněvkovský)
  5. 19. Sotvy že se smělší opováží (Jan Kollár)
  6. SLOKY IVANOVY. (Karel Sabina)
  7. FR. PALACKÝ K UMCE ZPĚVŮ (Antonín Klášterský)
  8. Bubeneč. (Šebestián Hněvkovský)
  9. 140. Od té doby, v kterou do mne vyšší (Jan Kollár)
  10. LXI. Krása všemocné jest kouzlo světa, (František Jaroslav Kamenický)