XLV. Přec zdá se mi, až hrob můj zvrácen

Vítězslav Hálek

Přec zdá se mi až hrob můj zvrácen(J4f) i v lidské zpustne paměti(J4m) že poznají ho jarní ptáci(J4f) a zpěvem svým ho posvětí(J4m) Že poznají ho zlaté hvězdy(J4f) a luna s nebes postropí(J4m) že jej v své lásce snivotklivé(J4f) rosou i leskem pokropí(J4m) Ba zdá se mi že duše hájů(J4f) nepustí ptáky z náruče(J4m) až slavíček to srdce lesa(J4f) si při mém srdci zatluče(J4m) Vždyť nemůž být by zapomněly(J4f) znát přítele a skládače(J4m) jenž žití své a vše z nich čerpal(J4f) čím v slast se píseň rozpláče(J4m)

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

154. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. III. Umlklo stromů šumění (Vítězslav Hálek)
  2. XXXIV. Tak ticho kolem –zdá se mi, (Vítězslav Hálek)
  3. Ptáče. (Eliška Krásnohorská)
  4. 4. Kde asi jednou schrána moje (Josef Kuchař)
  5. POMNĚNKA Z ČESKÉHO LESA. (Miloš Červinka)
  6. VII. Když k nám zavítá květný máj, (Josef Uhlíř)
  7. XIX. S ní milá mi chůzka bývá (František Ladislav Čelakovský)
  8. 9. Na mne zpomínka co hvězda (Václav Bolemír Nebeský)
  9. Tvé. (Růžena Jesenská)
  10. Má tvůrčí síla. (Josef Kalus)