L. Jsme lidé my syn marnotratný,

Vítězslav Hálek

Jsme lidé my syn marnotratný, jenž statek vzal a v kalu zbrodil: my z domu přírody prcháme a člověcký jdem zvrátit podíl. A mrháme, až zpromrháme ten skvoucí zlatohlav své duše, až srdce zkřehlé, ochuzené jak žebráček za námi kluše. Až tupý zrak již ani neví, že necti natřeni jsme blátem, nám stydno jest již poesie, a ducha radš krmíme mlátem. Až skoro nejsme ani lidmi – jen v smích se ještě zmůžem rtoma, že v domě nejkrásnější matky jsme cizinou a nikde doma. A syn ten přec se ještě poznal, šel k otci s srdcem rozželeným; ach, kolik z nás má ještě srdce, by mohlo být zas přirozeným!

Patří do shluku

koníček, koník, vraný, podkova, šavlička, osedlaný, kůň, vraník, ostruha, jet

255. báseň z celkových 323

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V ZÁKOUTÍ DĚJIN. (Josef Svatopluk Machar)
  2. Silentium. (Jaroslav Vrchlický)
  3. PÍSEŇ PRO MOU DCERU (Stanislav Kostka Neumann)
  4. Toť ten městec, rodič to dnů mojich, (František Sušil)
  5. SLÁVA. (Antonín Klášterský)
  6. ŽENICH. (Václav Jaromír Picek)
  7. IV. (Jan Neruda)
  8. Jízda k milé. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  9. Chaloupka nízká, přirostlá k zemi, (Josef Holý)
  10. VOJNA. (František Táborský)