PÍSEŇ PRO MOU DCERU

Stanislav Kostka Neumann

Hejsa, malá, na mé šíji jako na koníku kolem stolu takhle spolu, to juž nejde bez povyku. Ať se mračí naše máma, to jen, že chce jezdit sama, hejsa, malá, abys něco neprospala, pojedeme do světa. Hejsa, dítě, nepojedem’ tiše, nepojedem’ skrytě, v plném jasu chceme krásu nespoutané jízdy. Skoků my se nelekáme, hory, doly, vody známe, hopla, hejsa, vzhůru hlavy, bez obavy pojedeme do boje. Hejsa, dcerko, zlí jsou lidé, zlí jsou křesťané i židé, k tomu ještě hloupí. Přes hlavy jim pojedeme, bojovně jim zahoukneme v duše, v těla skleslá veselá svá hesla. Hejsa, dcerko, červené si dáme perko za klobouček zelený!

Patří do shluku

koníček, koník, vraný, podkova, šavlička, osedlaný, kůň, vraník, ostruha, jet

116. báseň z celkových 323

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XX. MILÝ NADE VŠECKO. (František Ladislav Čelakovský)
  2. Chaloupka nízká, přirostlá k zemi, (Josef Holý)
  3. IX. Pokojně bych zasnul v lůně matky siré, (Josef Václav Frič)
  4. L. Jsme lidé my syn marnotratný, (Vítězslav Hálek)
  5. XI. Na hřbitově drobné hoše (Jan Neruda)
  6. Nechoď k nám. (Josef Václav Sládek)
  7. V ZÁKOUTÍ DĚJIN. (Josef Svatopluk Machar)
  8. Noc. (František Dobromysl Trnka)
  9. Jezd pro nevěstu. (Jan z Hvězdy)
  10. VI. Pozvání. (František Serafínský Procházka)