PÍSEŇ PRO MOU DCERU

Stanislav Kostka Neumann

PÍSEŇ PRO MOU DCERU
Hejsa, malá, na mé šíji jako na koníku kolem stolu takhle spolu, to juž nejde bez povyku. Ať se mračí naše máma, to jen, že chce jezdit sama, hejsa, malá, abys něco neprospala, pojedeme do světa. Hejsa, dítě, nepojedem’ tiše, nepojedem’ skrytě, v plném jasu chceme krásu nespoutané jízdy. Skoků my se nelekáme, hory, doly, vody známe, hopla, hejsa, vzhůru hlavy, bez obavy pojedeme do boje. 52 Hejsa, dcerko, zlí jsou lidé, zlí jsou křesťané i židé, k tomu ještě hloupí. Přes hlavy jim pojedeme, bojovně jim zahoukneme v duše, v těla skleslá veselá svá hesla. Hejsa, dcerko, červené si dáme perko za klobouček zelený! 53