MÁ VENUS

MÁ VENUS
Má Venus v nocích se mnou sedá, když toulávám se po krčmách, zamženým okem civí v dálku, smutně se usmívá. Má bledé tváře s trochou šminky a malá ňadra v korsetu, o letech nerada juž mluví a bývá nervosní. Kořalku sladkou miluje a sentimentální valčíky, když spolu ulicemi jdeme, historky vypráví. Je hrdinkou pak vždycky žena bez těch všech nutných dobrých p, tak trochu vybouřená sopka a trochu flirt a hřích. A před tím všední katastrofa a za tím všední tragika, to jak už zobákem svým klove sup, osud, do srdcí. 46 Tak spolu žvaníme až k ránu a zapíjíme smutek svůj; pak před jazyky zlými prchá má Venus socia. 47