JEN TROCHU TOHO POSLEDNÍHO ŽÁRU

Stanislav Kostka Neumann

JEN TROCHU TOHO POSLEDNÍHO ŽÁRU
Jen trochu toho posledního žáru a trochu těch posledních blesků! To zlomeným liniím svadlých tvarů půvadpůvab matného lesku. Ale trochu té něhy, která ti zbyla pod prázdnými úsměvy tanečnice, by sentimentálnost tichá se lila tou nocí k ránu, kdy hasnou svíce. To bude pak píseň o našem konci, o smutné radosti dvou vyzáblých dětí. Na poplach netrhnem puklými zvonci, do noci, do ticha budem’ se chvěti... 41