JARNÍ RYTHMY
Stromy juž kvetou na stráních a vzduch je čistý jak dítě,
příroda, nevinná, i když nejkrutší zločiny páše,
volá dnes k slavnosti mládí a k souložím šťastných párů...
Chtěl bych dnes hledat ty páry, jež dovedou zapomenout
na spáry číhající v tmě vlastních i cizích koutů,
chtěl bych být květem na ňadrech, jež milenec poprvé tiskne,
chtěl bych být travou, jež lehá pod objetím mladých lidí,
bych z rána pokropen rosou znova se zdvihal k slunci
s rozkošnou vzpomínkou, že jsem byl poduškou lásky.
Chtěl bych jít tam, kde se pracuje na nějakém velikém díle,
kde duch a sval svorně pohánějí rythmický pochod strojů
a práce jest opojením a vysvobozením lidí,
chtěl bych být písní, jež splývá s rtů dělníků nesmrtelných,
do hukotu páry a v rachot kol a ve vítězný hvizd píšťal,
chtěl bych být látkou, kam vsává se pot, nezřený v zápalu píle,
chtěl bych být věncem, jímž zdobí se hotové dílo,
když hrda na svůj zdar odpočívá juž radostná práce.
A ještě chtěl bych se vplížit do kruhu horoucích duší,
jež v synthesu krásnou pojalipojaly každý vznět revoluční
65
a světem se rozejdou nyní s paprsky ve štědrých rukou
nesouce myšlenku vzpoury těm, kdož jsou zotročeni,
nesouce naději na celý život všem poníženým a chudým;
chtěl bych být pochodní, která zažehá staré tvrze,
chtěl bych být slovem, jež probouzí pokorné otroky králů,
chtěl bych být praporem rudým, jenž padl na barikádě
a ráno byl znova vztýčen vítěznou vzpourou.
Stromy juž kvetou na stráních a vzduch je čistý jak dítě,
rcete, kde je ta láska, jež chodí po světě nahá
a vzdoruje spojeným hlupákům, pokrytečkům a kněžím.kněžím,
vzdoruje spárům číhajícím v tmě vlastních i cizích koutů,
rcete, kde je ta práce, jež blaží a osvobozuje,
nepřipoutaná k řetězu krádeže rafinované,
za sebou nevlekoucí vychrtlé davy svých dětí,
a rcete, kde je ta vzpoura s plameny v rozumných očích,
nezotročená malounkými tribunky politiky,
nenasycená soustem králova slibu a hrdá příliš,
než aby se vláčela hampejzy zvětšelých parlamentů!
A znáte-li mladou půdu, kde taková láska kvete,
taková práce opojuje a taková vzporavzpoura se vzpíná,
tož přijďte kořeny vyrvat zoufale zápasícímu,
smutnému štěpu sadaře, jmenujícího se Volnost,
a ponořte jej do té šťastné, přešťastné půdy.
66
OBSAH
Strana
Poznámka5
Sen o zástupu zoufajících7
Ve jménu Onoho, jenž prostory a rozlet dal dušiduši...16
Jarní apostrofa slunce18
O mé lásce21
Salome22
Píseň24
Hlemýždi25
Prokletá křídla26
Námořnická písnička28
Modlitba za zemřelou29
Jsem ten, jenž lační31
Písně smutné erotiky I–V34
Výstraha (z Richarda Dehmela)38
Slyšíš tu píseň39
Nic nedali ti do světa40
Jen trochu toho posledního žáru41
Dohráno a dozpíváno42
K. R.43
Sbohem tanečnice44
Má Venus46
Námořnická písnička48
Píseň49
Mé doupě mi zarůstá pavučinami50
Píseň pro mou dcerku52
Naše zbraň54
Tragické zjevení (z Richarda Dehmela)55
Stráň chudých lásek56
Mistře JeneJene, theologutheologu...59
Poprava62
Jarní rythmy65
67
TISKEM ALBERTA MALÍŘE NA KRÁL. VINOHRADECH
E: jf; 2004
[68]