MÁ VENUS

Stanislav Kostka Neumann

Má Venus v nocích se mnou sedá, když toulávám se po krčmách, zamženým okem civí v dálku, smutně se usmívá. Má bledé tváře s trochou šminky a malá ňadra v korsetu, o letech nerada juž mluví a bývá nervosní. Kořalku sladkou miluje a sentimentální valčíky, když spolu ulicemi jdeme, historky vypráví. Je hrdinkou pak vždycky žena bez těch všech nutných dobrých p, tak trochu vybouřená sopka a trochu flirt a hřích. A před tím všední katastrofa a za tím všední tragika, to jak už zobákem svým klove sup, osud, do srdcí. Tak spolu žvaníme až k ránu a zapíjíme smutek svůj; pak před jazyky zlými prchá má Venus socia.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

valčík, sál, karneval, tančit, polka, parketa, tanec, čtverylka, bál, piano

149. báseň z celkových 549

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MATKA. (Antonín Klášterský)
  2. První kapitola. (Josef František Karas)
  3. SETKÁNÍ. (Antonín Sova)
  4. OČI. (Karel Červinka)
  5. Odpoutání. (Bohdan Kaminský)
  6. CABOTIN. (Hanuš Jelínek)
  7. Večerní chvíle. (Josef Svatopluk Machar)
  8. báseň bez názvu (Karel Leger)
  9. MANŽELÉ. (Antonín Jaroslav Klose)
  10. MARII LAUDOVÉ-HOŘICOVÉ (Antonín Klášterský)