LIV. V stoletích mrkal s nocí den

Vítězslav Hálek

LIV.
V stoletích mrkal s nocí den
V stoletích mrkal s nocí den
tu zimou, tu zas květem, a nad všech věků pochodem můj duch se rozpial plným letem.
A pokolení vstávala a sotva vstali, lehli, však aby lehli ještě dřív, v nepřízně plamen k sobě šlehli. 176 A týrali se, válčili, druh druha kácel v zlosti, až věčnost věky stavila a svět byl hřbitovem jich kostí. Tam kráčím samojediný, v hrob lidstva sbírám kvítí, a píšu jemu na pomník: „Tys žilo, neumělos žíti.“