LX. Prosáklé zpěvem slavičím

Vítězslav Hálek

LX.
Prosáklé zpěvem slavičím
Prosáklé zpěvem slavičím
a prodchlé vůní pažitů, prohřáté jarem slunečným – již leťte, písně, z úkrytu!
Jste tažní pěvci, vím to, vím, mně na čas jenom příhodní, já nesmím déle držet vás, čas váš je tu, jste svobodni. Já s vámi dřímal za rosy, vás k lesům vodil probdělé, potůček dal vám za koupel – víc nemám pro vás úděle. Jen jedno prosím: v návratu, za chvíle nových radostí, nezapomeňte, srdce mé že vás vždy rádo uhostí. Jeť hostinný v něm každý keř a na květ všecka poupátka, jeť největší slast – hájem být, kdy líhne písním robátka. 181