I. To v háji bylo vavřínovém:

Vítězslav Hálek

To v háji bylo vavřínovém: háj dýchal nesmrtelný sen, a chvílemi zas šuměl slovem, jež dělí spoustu v noc a den. A v háje pološerém stínu, tam kráčí Sláva s velebou, šat na těle má cherubínů a věčnou hvězdu nad sebou. Tam větve kropí, hlídá v stesku, než hvězda plá jen dopola, když ale uzrá v plném lesku: to hlasně hájem provolá. Tu každý list u blahém hnutí sám sebou prchá zápasem, chce ve věnci být, v obejmutí, a háj se chvěje úžasem. Teď právě kroky zastavila: les mlčí němý dokola, zář nad ní ve hvězdu se slila – čí asi jmeno provolá?

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

422. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VÝJEVY RANNÍ. (Karel Sabina)
  2. Z JITRA. (Karel Sabina)
  3. None (Václav Bolemír Nebeský)
  4. Shledání. ( Ceyp z)
  5. VÝJEV ZE ŽIVOTA RYTÍŘSKÉHO. (Karel Sabina)
  6. POSLEDNÍ SLAVÍK. (Karel Sabina)
  7. DĚVA OPUŠTĚNÁ. (Václav Věnceslav Ráb)
  8. ŽIVOTA POUT. (Karel Sabina)
  9. None (Karel Hynek Mácha)
  10. Poznání. (Josef Wenzig)