I. To v háji bylo vavřínovém:

Vítězslav Hálek

I.
To v háji bylo vavřínovém: To v háji bylo vavřínovém:
 háj dýchal nesmrtelný sen, a chvílemi zas šuměl slovem, jež dělí spoustu v noc a den. A v háje pološerém stínu, tam kráčí Sláva s velebou, šat na těle má cherubínů a věčnou hvězdu nad sebou. Tam větve kropí, hlídá v stesku, než hvězda plá jen dopola, když ale uzrá v plném lesku: to hlasně hájem provolá. Tu každý list u blahém hnutí sám sebou prchá zápasem, chce ve věnci být, v obejmutí, a háj se chvěje úžasem. Teď právě kroky zastavila: les mlčí němý dokola, zář nad ní ve hvězdu se slila – čí asi jmeno provolá? 182

Kniha V přírodě (in Sebrané spisy Vítězslava Hálka, svazek 9) (1912)
Autor Vítězslav Hálek