XXXV. Větřík, jak když panna dýchne,

Vítězslav Hálek

XXXV.
Větřík, jak když panna dýchne, Větřík, jak když panna dýchne,
neobjímá, dotkne se, a já se mu vrhnu v náruč, ať mne kam chce zanese. A my lítnem háje lemem, jenž se v rosu obléká, a my pijem jeho písně, jež nás zvou už z daleka. A my lítnem do osení, jež se šeptmo rozvlní, 21210 a my pijem jeho vůni, až nám srdce naplní. A my lítnem k růže keřům, když jim puknou poupata, a my pijem jejich lásku, až nám duše ohřáta. A my lítnem pod okénko, kde ty dřímáš, anděli, a my hudem písně o tom, co jsme v světě viděli.

Kniha V přírodě (in Sebrané spisy Vítězslava Hálka, svazek 9) (1912)
Autor Vítězslav Hálek