XXXVI. Šustilo mladé rákosí,

Vítězslav Hálek

XXXVI.
Šustilo mladé rákosí, Šustilo mladé rákosí,
volalo na mne, kývlo si, rádo se někdy pozeptá, rádo mi leccos pošeptá. Zvláště kdy v luny potají děvčátka tam se brouzdají, každá si něco zavzdychne – rákosí hned to zachytne. Ale dnes šustí ve zmatku: stalo se tuhle děvčátku, přišlo sem, srdce znavené, okřálo, a je studené. 211 A co mně ještě s podivem: rákosí jest jí stelivem, poduška hlavě z leknínů, přikryvka jen tak ze stínu. A co mně divno nejvíce, němé ty v smutku bělice: postojí, sotva uvidí – vše to nenašla u lidí.

Kniha V přírodě (in Sebrané spisy Vítězslava Hálka, svazek 9) (1912)
Autor Vítězslav Hálek