XXXVI. Šustilo mladé rákosí,

Vítězslav Hálek

Šustilo mladé rákosí, volalo na mne, kývlo si, rádo se někdy pozeptá, rádo mi leccos pošeptá. Zvláště kdy v luny potají děvčátka tam se brouzdají, každá si něco zavzdychne – rákosí hned to zachytne. Ale dnes šustí ve zmatku: stalo se tuhle děvčátku, přišlo sem, srdce znavené, okřálo, a je studené. A co mně ještě s podivem: rákosí jest jí stelivem, poduška hlavě z leknínů, přikryvka jen tak ze stínu. A co mně divno nejvíce, němé ty v smutku bělice: postojí, sotva uvidí – vše to nenašla u lidí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

422. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U LESNÍ TŮNĚ (Antonín Klášterský)
  2. PROBUZENÍ. (Josef Václav Sládek)
  3. Sen lásky. (Josef Václav Sládek)
  4. ROMANCE. (Jaroslav Vrchlický)
  5. JARNÍ SNĚNÍ.*) (Svatopluk Čech)
  6. U TŮNĚ (Alfons Breska)
  7. KVĚTY VIL. (František Soldan)
  8. DECH. (Antonín Klášterský)
  9. V soumraku. (Jaroslav Vrchlický)
  10. báseň bez názvu (Otakar Červinka)