XLV. Ty stará matko, země naše,

Vítězslav Hálek

XLV.
Ty stará matko, země naše, Ty stará matko, země naše,
jak mladistvé ty srdce máš! 218 Do kvítků celá zabalená a v písních jen se rozplýváš! A časy s vraždou, drtné bouře, co táhlo jich ti přes hlavu, a přec tě každé jaro najde zas v usmívavém pozdravu. Blud člověka a lidská bída jak krutě tvář ti brázdila, a přec tvá každá kapka jarní, jak by ji naděj zasila. A za každou ti bouří duha, za každou nocí jitřena, i šachta přírody a lidstva už pučí, sotva zavřena. Ach, lidé my to jinak beřem: pár hrobů, a jsme zvráceni, jar několik, a spějem v podzim – jsme bez dechu, jsme znaveni.

Kniha V přírodě (in Sebrané spisy Vítězslava Hálka, svazek 9) (1912)
Autor Vítězslav Hálek