XLV. Ty stará matko, země naše,

Vítězslav Hálek

Ty stará matko, země naše, jak mladistvé ty srdce máš! Do kvítků celá zabalená a v písních jen se rozplýváš! A časy s vraždou, drtné bouře, co táhlo jich ti přes hlavu, a přec tě každé jaro najde zas v usmívavém pozdravu. Blud člověka a lidská bída jak krutě tvář ti brázdila, a přec tvá každá kapka jarní, jak by ji naděj zasila. A za každou ti bouří duha, za každou nocí jitřena, i šachta přírody a lidstva už pučí, sotva zavřena. Ach, lidé my to jinak beřem: pár hrobů, a jsme zvráceni, jar několik, a spějem v podzim – jsme bez dechu, jsme znaveni.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

537. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PO ZÁPADU SLUNCE. (Adolf Brabec)
  2. SLYŠÍŠ TU PÍSEŇ (Stanislav Kostka Neumann)
  3. báseň bez názvu (Emanuel Miřiovský)
  4. ŽALOZPĚV. (Bohdan Kaminský)
  5. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  6. SIROTEK. (Stanislav Popelka)
  7. VY, KTEŘÍ V STESKU... (František Kvapil)
  8. NAD PRÁZDNOU KOLÉBKOU. (Ferdinand Tomek)
  9. Drahé matičce. (Jaroslav Tichý)
  10. XIX.   Oblaky Země jsou synové tkliví, (Jan Neruda)