X. Když byla jabloň plna růží,

Vítězslav Hálek

X.
Když byla jabloň plna růží,
Když byla jabloň plna růží,
mou duši lahodný jal sen – mně světa mladost byla druží, já prolíbal s ní noc a den.
Kraj v poupat mladotěsném šatě, já člověk-dítě, s pravdou sen, 236 sny, myšlenky mé jako v zlatě, a jako pravda lítly ven. Pak celý svět byl jako z poupat, jak z růží vykládaný sál, myšlenky vstaly z hnízd a doupat, a již co písně lítly dál. Tu v duši zlatý úsměv házel a milé chládky list i peň – jak dítě prostý člověk vcházel, a jako básník vyšel ven.