XII. Nad staré pne se kořeny

Vítězslav Hálek

XII.
Nad staré pne se kořeny
Nad staré pne se kořeny
z kapradí oblouk zelený, když na něj brouček vyleze, vidět až tamhle za meze.
Vidět až tamhle naproti pomněnek modré klenutí, kol něho z bílé hladiny pramen si dmychá bubliny. Vidět až mušky v doletě dojíždět s poštou o světě, některá jak když ze hloubi postilion si zatroubí. Vidět skrz větví zábřesky dojíždět zlaté paprsky, 238 dole pak zpěvnou stář a mláď zobáčkem v jemné vodě hrát. Vidět až tamhle nad vodou keře se chlubit jahodou, šeptem se chlubit rákosí – jak je mým očím do rosy!