XVIII. Od břehu k břehu napíná

Vítězslav Hálek

XVIII.
Od břehu k břehu napíná
Od břehu k břehu napíná
své vody horská krajina, a u velké vod zrcadlo kus života mi upadlo.
Tu v břehů rámci, s večerem já modravým byl jezerem, zem, nebe na mém průčelí své lesklé barvy zkoušely. Pak po večer, noc celičkou já s každou mluvil hvězdičkou, i s měsícem, a nejvíce, když přišla bílá denice. 243 Po celou noc, až do rána má duše z hvězd je utkána, já s každou slavím líbánky, až jitro stydne v červánky. Tu v růžích slunce vypne se, svět mladý jitrem chvěje se, tu ptáci lítnou na zvědy – jak královské to rozhledy!