XVIII. Od břehu k břehu napíná

Vítězslav Hálek

Od břehu k břehu napíná své vody horská krajina, a u velké vod zrcadlo kus života mi upadlo. Tu v břehů rámci, s večerem já modravým byl jezerem, zem, nebe na mém průčelí své lesklé barvy zkoušely. Pak po večer, noc celičkou já s každou mluvil hvězdičkou, i s měsícem, a nejvíce, když přišla bílá denice. Po celou noc, až do rána má duše z hvězd je utkána, já s každou slavím líbánky, až jitro stydne v červánky. Tu v růžích slunce vypne se, svět mladý jitrem chvěje se, tu ptáci lítnou na zvědy – jak královské to rozhledy!

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

794. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 1. Lučinou se šumotem (Josef Kuchař)
  2. VI. Měsíček stříbro vylévá (Vítězslav Hálek)
  3. Na loďce. (Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský)
  4. Neznámé. (Emanuel Züngel)
  5. BÍLÉ NOCI. (Adolf Brabec)
  6. CESTOU (Čechoslav Ostravický)
  7. PŘELUD. (Ludvík Lošťák)
  8. II. V růžích bdím i sním – kdy v borce (František Ladislav Čelakovský)
  9. PRAVÝ POČET. (Augustin Eugen Mužík)
  10. None (Alois Vojtěch Šmilovský)