PŘELUD.

Ludvík Lošťák

V rozkvetlých zahradách a sadech, jež byly plny stromů ovocných, já procházel se v ranním slunci a snil o záři očí Tvých... Tvá bytost jasná večernicí mou duši líbávala září svou, jak námořník na širém moři, já plul za božskou hvězdou Tvou. Tvůj čistý zjev mně nadchnul k Písni, neb hořel krásou jako blankyt hvězd, a čeho se Tvá ruka dotkla, tam zřel jsem bílé růže kvést. Tvůj hlas jak božská harmonie v mé duši nevýslovnou hudbou zněl, mně bylo jak by s hvězdných výsot v mou náruč anděl přiletěl. Tvůj dech měl vůni lučin v máji, Tvé políbení lipový byl květ, Tvé tváře byly jako západ, když slunce počne krvácet... Tvá náruč byla měkká mechem, a všechen bol v ní jak led v slunci tál, – ach věčný žel, že na svých cestách jsem nikdy Tebe nepotkal! – –

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

606. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Neznámé. (Emanuel Züngel)
  2. Prstýnek. (Rudolf Pokorný)
  3. III. Umlklo stromů šumění (Vítězslav Hálek)
  4. POMNĚNKA Z ČESKÉHO LESA. (Miloš Červinka)
  5. Varoň. (Antal Stašek)
  6. Duma v jarní noci. (Adolf Heyduk)
  7. Mé jaro přichází. (Rudolf Pokorný)
  8. None (Alois Vojtěch Šmilovský)
  9. Noční záchvat. (Josef Wenzig)
  10. Sen. (Ladislav Quis)