XXVI. Ptačími ústy, okem poupat

Vítězslav Hálek

Ptačími ústy, okem poupat když promluvil a mrkal svět – šel větřík jak turecký sultán a líbal každou mladou snět. A snad že podnapil se vůní, od polí k lesům vrávorá, na polích dupne si jak šuhaj a lesům vejskne do dvora. Tam teplou rozjařený vlahou verš kuje v pěkné rozměře – jej básnil své na poctu růži, teď hvízdá jej tam do keře. A růže v keři uzardělá poslouchá v duši napiata: „Ty krásná růže, srdce dej mi, já dám ti za ně poupata.“ A co jak se dělo dále, to na vážky my nebéřem: však ráno prý ho našly včelky, to spal tam ještě pod keřem.

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

236. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 13. Otázky. (Jan Slavomír Tomíček)
  2. Dárek dřevorubců. (Adolf Heyduk)
  3. RŮŽE POVÁŽSKÁ. (Adolf Heyduk)
  4. None (Rudolf Pokorný)
  5. V žaláři Jánošíkově. (Rudolf Pokorný)
  6. Krakonoš. (Rudolf Pokorný)
  7. Báj Tater. (Otakar Mokrý)
  8. Vavro Brezula. (Rudolf Pokorný)
  9. LÍPA. (František Odvalil)
  10. II. (Rudolf Pokorný)