XXVIII. Starý javor, básník starý,

Vítězslav Hálek

XXVIII.
Starý javor, básník starý, Starý javor, básník starý,
v písních dřímá na mechu, 251 přišlo dítě osiřelé: „Dej, javore, útěchu.“ „Bloudím unavené lidmi, duše hladem umírá, každý má jen pro mne kámen, srdce své mi zavírá.“ Starý javor zamyslil se, vlastní ňadra rozevře – „Půjdem, hochu, uvidíme, zdali které otevře.“ Spolu chodí – div divoucí! Co je písní po lese, na housličky v smích je pláčou, a to srdcem otřese. Spolu chodí – div divoucí! Starý javor – srdcí pán, a kde srdce jenom kousek, zotvíráno do kořán.

Kniha V přírodě (in Sebrané spisy Vítězslava Hálka, svazek 9) (1912)
Autor Vítězslav Hálek