XXXIX. Nehledám to lidské štěstí

Vítězslav Hálek

XXXIX.
Nehledám to lidské štěstí Nehledám to lidské štěstí
 v dálkách myslí chorou vysněných: v rájích nade světy místěných, ani v nebích s nadpozemskou trestí. Nehledám je v liché tužbě, v bájích na nerozum dospělých.dospělých, v licoměrnu nauk zbabělých – v lidí ani bohův modloslužbě. Ale vím: Cos v kráse sdílné z nedozírna vniká v světlou říš, to co den k nám tíhne blíž a blíž, až k nám sladkým dechem matky přilne. Až nám květohledným jarem v duše pološero doniká, všecky brány její zodmyká, svět i nebe štědrým dá nám darem. V tom je hledám: člověk celý v jaru svém by vstříc mu vycházel, poznával, synovsky provázel, a pak dožil láskou srozumělý. 261

Kniha V přírodě (in Sebrané spisy Vítězslava Hálka, svazek 9) (1912)
Autor Vítězslav Hálek