XLVI. K té lidstva oponě se pídím –

Vítězslav Hálek

XLVI.
K té lidstva oponě se pídím – K té lidstva oponě se pídím –
čas za ní kryje zašlá léta, a jestli odhrne ji, zvidím, kdo vládli od počátku světa. Čas rozhrnul ji z vlastní choutky, i vidím zrovna do průčelny, tam visí králové co loutky a každý z nich je nesmrtelný. 266 Má o tom v ruce tlustou knihu, má podpisy a pergameny, však takto jdou již oudy z klihu, a pravý zmatek s jejich jmeny. Tvář bez podoby, prázdna, hlucha, jen krev jim kane s bledých spánků, a takto nikde stopy ducha, a světla jen jak při kahánku. „Jen zas to zahrň, půjdu dále, toť divadlo je příliš chudé.“ Čas usmál se: „A nemít krále, co vám z těch vašich dějin zbude?“

Kniha V přírodě (in Sebrané spisy Vítězslava Hálka, svazek 9) (1912)
Autor Vítězslav Hálek